Ovální, drobní tvorové se spoustou nožek, kteří se drží ve vlhku a stínu, v půdě, mechu a pod kameny, jsou suchozemští korýšci. V přírodě i na zahradě plní důležitou funkci, ve sklepě plném jablek je ale rádi nevidíme.
Svinka obecná (Armadillidium vulgare) nepatří mezi hmyz, jak bychom možná na první pohled čekali. Svinky jsou suchozemští korýši a čítají ohromnou spoustu druhů, z nichž právě svinka obecná je v Evropě nejhojnější. Je rovněž rozšířená po celém světě. Svinky jsou velké kolem centimetru, na rozdíl od podobných stínek obecných mají lesklejší, hnědavý hřbet a schopnost se v ohrožení svinout do dokonalé kuličky, chráněné ze všech stran svrchními štítky. Ty jsou zpevněné uhličitanem vápenatým a slouží jako maličké brnění. Od schopnosti svinování pochází i jejich název, se sviňkou nemají nic společného.
Příbuzná a podobná stínka obecná (Porcellio scaber) je rovněž v přírodě i na zahradách velmi hojná. Má šedavější, matnější tělo (výjimečně i světle hnědé) a může být až 1,7 cm dlouhá. Vyhovuje jí, stejně jako svince, vlhké a stinné prostředí. Stínek u nás žije rovněž mnoho druhů, některé i ve vodě. Na zahradě, ve sklepích a vlhkých částech domů se můžeme setkat i s dalšími druhy stínek, například s podobnou, o trochu větší stínkou zední (Oniscus asellus).
Způsob života
Svinky i stínky tvoří důležitou součást půdní fauny. Jsou všežravé, pojídají převážně tlející rostliny a mrtvé živočichy. Díky tomu, že likvidují nejrůznější organické zbytky, přispívají k nezbytnému koloběhu živin v přírodě i na zahradě, obohacují půdu. Jsou aktivní v noci, přes den se schovávají pod kameny, dřevem, kůrou, listím. Žijí rády v mechu, procházejí se porosty řas. Přežívat mohou pouze na vlhkých místech, neboť na rozdíl od hmyzu není jejich tělo pokryté voskovou vrstvičkou, která by bránila vypařování vody. Sluneční paprsky by proto tyto korýše v krátké době vysušily. Rovněž jejich dýchací systém, který ještě není tak dokonalý jako u hmyzu, potřebuje pro svou funkci určitou vzdušnou vlhkost.
Svinky a stínky žijí obvykle dva až tři roky. Samičky kladou snůšky jednou až dvakrát ročně, v průběhu léta. Malá vajíčka pak nosí nalepená na spodní straně těla a opatrují je, dokud se z nich nevylíhne drobotina. I poté se ještě rodinka i se samečkem zdržuje často pohromadě. Stínky i svinky jsou společenské, proto je nalezneme vždy ve větších skupinách.
Jak vypudit svinky a stínky ze sklepa?
Na zahradě svinky ani stínky úrodu nijak neohrožují, naopak jsou zde vzhledem ke své důležité roli v celém ekosystému důležité. Zvláště v kompostu jsou velmi žádoucí, pomáhají urychlit jeho rozklad.
Svinky a stínky občas ale pronikají do sklepů i obytných částí domu, kde už je tak rádi nevidíme. Na podzim je může přitahovat uskladněné ovoce, na němž si v dobré víře pochutnávají. Zažene je klasické vysíření sklepa sirnými knoty, ale to je možné provádět pouze před uskladněním ovoce či zeleniny. Svinky či stínky se však po čase obvykle vrátí.
Škoda na zásobách bývá obvykle zanedbatelná. Ovšem pokud je korýšků mnoho, mohou již ovoce, nejčastěji jablka, ujídat znatelně a především škodí samotné narušení povrchu ovoce. V tom případě můžeme přistoupit k chemickému postřiku, který však nesmí přijít na uskladněné ovoce. Na trhu jsou například ekologické přípravky na lezoucí hmyz s obsahem přírodního pyrethrinu, extraktu z květů kopretiny růžové.
Pokud dáváme přednost humánnímu řešení, svinky a stínky můžeme také poměrně jednoduše přemístit. Pokud položíme rozkrájené jablko pod velký hliněný květináč, pod jehož okrajem zůstaly škvíry tak akorát pro malá těla svinek a stínek, shromáždí se jich v tomto sladkém úkrytu velké množství a můžeme je jednoduše přenést na kompost nebo do přírody. Nejlépe jim bude ve vlhkém, listnatém lese. Na ostatní zásoby ovoce lze také dočasně svítit, což pomůže světloplachá zvířátka zahnat do květináče.